Židovské památky

Podrobné informace naleznete na webu naší turistické prezentace: Synagoga Slatina | Židovské kulturní dědictví ve Slatině


Snad žádný národ neprošel za dobu své existence tak složitým vývojem, jako židé. Tisícileté upírání historického nároku na vlast i na život v jiných zemích, pronásledování i pogromy, vyvrcholilo nedávným úsilím hitlerovského Německa o vyhlazení židů vůbec. Ale také málokterý národ si zachovaDavidova hvězdal tak velkou životaschopnost, vrozený pocit své příslušnosti, schopnost uplatnění se nejen ve své vlasti ale kdekoli jinde ve světě. Je proto zcela zákonité, že studiu židovského osídlení v mnoha státech světa, zejména v Evropě, byla věnována značná pozornost, ne však vždy byly výsledky podány naprosto historicky přesně a nezkresleně. Určitým nedostatkem dosavadního výzkumu bylo, že se většinou omezil na města a opomíjené zůstaly vesnice. Jednou z vesnic, ve které židovská komunita existovala téměř tři sta let, je ves Slatina u Horažďovic. Rozsahem židovského osídlení (ghetto, synagoga, škola, hřbitov) je Slatina svým způsobem ojedinělá.

Historie židů ve Slatině

Ves Slatina byla založena okolo roku 1150. Kolem roku 1220 došlo k založení a vybudování malého církevního dvora. Svatojiřský klášter, který se značně podílel na kolonizaci této oblasti, vlastnil dvůr ve Slatině 56 let, do roku 1284, kdy jej biskup Tobiáš prodal panu Bohuslavovi, purkrabímu hradu Zvíkov za 170 hřiven stříbra. Pak se v držbě dvora a vsi Slatiny vystřídalo několik rodů, a v roce 1691 koupil Slatinu Václav Lev Jindřich Kunáš z Machovic. Držba Slatiny rodem Kunášů znamenala i výraznou změnu v jejím životě. Kunášové, podle příkladu mnohých jiných šlechticů, začali s postupným usazováním židů na svém panství ve Slatině. Umožnili jim pronájem některých opuštených chalup a poskytli pozemky ke stavbě vlastních obydlí, které daly základ slatinskému ghetu. Tito židé se zabývali převážně obchodem s obilím a dobytkem, podomním obchodem a lichvou. Požívajíce Kunášovi ochrany jako "Schutzjude", tj. chráněný žid, museli svému ochránci odvádět značnou část svých příjmů. Již tehdy byly konány židovské bohoslužby o čemž svědčí zřízení židovského hřbitova, který povolil Václav Ferdinand Kunáš z Machovic, listinou vydanou roku 1723.

Ghetto, synagoga, škola, hřbitov

Původní hřbitov, podle zakládací listiny 8*8 sáhu (15*15 metrů), byl později rozšířen na dnešních 58*28 metrů a obestavěn kamennou zdí. Nad vchodem byla umístěna deska s hebrejským nápisem: "BAIS MOUEVITS L`CHOLCHAI. KHI UFOR ATHU VAEL UFOR THOŠUF" (Dům shromáždění všech živých. Prach a země jsi a v prach a zemi se navrátíš). V současné době je na hřbitově dochováno okolo 172 náhrobních kamenů, dvojího typu. Žulové jsou vesměs prosté, bez ornamentiky, dnes již špatně čitelné. Druhou skupinou jsou vápencové stély, většinou završené obloukem zdobené stylizovanými květinovými motivy lidového charakteru. Do slatinské náboženské obce příslušelo 12 vesnic, na hřbitov však byli pochováváni židé ze širokého okolí. Skutečný počet pochovaných osob však bude mnohem vyšší. Původní synagoga byla dřevěná, na čtyřech nosných dřevěných sloupech, velmi malá, o rozměrech asi 8*6 metrů. Stála v centru ghetta. V roce 1868 zakoupila židovská obec nový pozemek od J. Podlešáka za 500 zlatých a vystavěla novou, zděnou, na vesnické poměry honosnou budovu v podobě v jaké je dnes znovu obnovena. Byla v ní škola, byt a modlitebna. Židovská škola, jejíž počátky sahají do konce 17. století, ukončila pro malý počet dětí svou činnost roku 1893, kdy ji také opouští poslední rabbi Gottlieb Schlessner. Z učitelů jmenujme alespoň Michaela Kohna, Filipa Weiskopfa a Izáka Schwarze, který zde působil do roku 1872 a pro svoje zásluhy nejen o židovskou obec, ale i obec Slatinu byl velice oblíben. Židovští učitelé byli vůbec často rádci i pomocníky slatinských rychtářů a starostů. V čele náboženské obce stál samosprávný výbor složený z volených zástupců a vedený starostou. Tento výbor na svých schůzích vyřizoval záležitosti židovské obce, roční rozpočet, udržování synagogy a školy, příspěvky krajskému rabinátu do Blatné, podpory chudým souvěrcům, milodary a jiné záležitosti. Vytvořením nové židovské obce roku 1868 v Lažanech Enisových došlo k oslabení slatinské obce a vystěhovalectví do Ameriky, v roce 1894 to bylo 134 osob, celkově pak téměř 250 jen ze Slatiny. Z historického hlediska je nejzajímavější ghetto, z něhož se však do dnešní doby dochovaly jen domy označené v plánku z roku 1837, číslo 19, 29, 31 a i ty jsou značně přestavěné (slouží dnes rekreačním účelům). Hlavní jádro židovského ghetta ve Slatině tvořila skupina řadových kameno-hliněných domků o velikosti cca 6*5 metrů. Například v roce 1846 bydlelo v 11 domcích celkem 19 rodin čítajících celkem 110 osob, což představovalo třetinu obyvatel vesnice. Dalších 19 Židů bydlelo u "křesťanů". Po roce 1850 začala emigrace slatinských Židů zejména do Spojených států severoamerických, ale i na Balkán (Bosna - Hercegovina) a poslední židovská rodina opustila Slatinu v roce 1917. Při přestavbě domku čp. 29 prováděné okolo roku 1980 bylo zjištěno kamenohlinité jádro jednoho z původních domků židovského ghetta, potvrzující údaj uvedený v místní kronice, že domky byly "hliněné". Šlo o kombinaci kamene a velkých nepálených hliněných cihel. Ghetto bylo postaveno v části obce na nehostinné, bažinaté půdě (na slatinách), kde v té době ještě vyvěral, snad lécivý pramen se značným obsahem hořčíku. V roce 1834 zde bydlelo 17 rodin, vždy v jedné místnosti, dokonce v některé i dvě rodiny společně. Těžko si dnes dovedeme představit podmínky tohoto bydlení, když rodiny byly početné, i o deseti dětech, někdy i více. Domky byly vesměs drevěné v kombinaci s kamenem a nepálenými velkými hliněnými cihlami.

Význam židů v životě Slatiny

Hlavním důvodem proč Kunáš z Machovic židy ve Slatině usadil, byl důvod ekonomický pro něho samotného. Židovský živel však dával vesnici určitou rázovitost. Tak například se tu konaly židovské bály, převážně v hospodě žida Hasterlika. Slatina měla ještě druhou, dominikální hospodu. O sobotním šábesu vesnice ožila desítkami židů z celého okolí s jejich typickými černými kaftany, klobouky a dlouhými plnovousy. Zajímavou podívanou skýtaly i pohřební průvody procházející obcí ke hřbitovu Na Hradcích. Přesto že zde byla dvě etnika, žili domácí obyvatelé i židé ve shodě a klidu. Chudí obyvatelé pomáhali židům při jejich obchodě jako honci dobytka do okolních tržišt, i do Prahy a Bavorska. Nosiči, poslové, sedláci nabízeli své povozy, dobytek a obilí. Lze tudíž říci, že v tomto ohledu doba rozkvětu slatinského židovstva byla významná i pro obec. S ubývajícím počtem židů se prázdnila i nákladná modlitebna, přestalo se vyučovat v "šůlu", dorůstající židovská generace hledala obživu ve městech, stěhovala se i do Ameriky. Bohabojný Mojse Hasterlik, chtěje zachránit alespoň synagogu pro další desetiletí, složil roku 1898 spávci náboženské obce v Horažďovicích 2000 zlatých na to, aby tato nebyla prodána a aby z úroků vkladu byly prováděny opravy. 20. září 1917 opustil Slatinu poslední žid, Karel Sabath , a odstěhoval se do Kasejovic. Téhož roku koupil synagogu za 10 800 Kčs obchodník a učitel hudby pan Karel Volmut. Podnikavě ze "šůlu" přestavěl kupecký krám a z modlitebny stodolu. Po druhé světové válce se odstěhoval a opuštená stavba sloužila k různým účelům obce i vzniknuvšího Jednotného zemědělského družstva. Když pak družstvo synagogu využívalo ke skladování strojených hnojiv zdálo se, že její osud je zpečetěn. Naštestí ji po sloučení družstev tehdejší vlastník JZD Svéradice prodalo a noví vlastníci ji obnovili do dnešní podoby. V rámci dokumentačního výzkumu pro ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla - nevládní organizace UNESCO) se sídlem v Paříži, navštívili Slatinu Rivka a Ben Zio Dorfmanovi z izraelské pobočky ICOMOS. Výsledkem jejich návštěvy bylo doporučení, že by se za pomoci organizací, institucí a sponzorů měl stejným způsobem zachránit i židovský hřbitov, jako ojedinělý komplex vesnického židovského osídlení, dokud je ještě čas.

Zpracováno s využitím materiálů pana Josefa Smitky