Pomníky ve Slatině
Pomník prezidenta T.G.Masaryka
Tento pomník má zajímavou historii. První slavnost jeho odhalení se konala 18. července 1937 a druhá o deset let později 1. června 1947. Za II. světové války musel být totiž pomník poražen a veškeré stopy po něm smazány. Ti občané, kteří tento potupný a nechtěný akt museli v roce 1941 provést, však nápisovou žulovou desku, která tvořila spodní část pomníku, zachránili a zakopali, aniž ji poškodili. Udělali dobře, při obnově pomníku byla použita a je alespoň vzpomínkou na pomník první.
První slavnost odhalení pomníku T.G.Masaryka se konala 18. července 1937. Na rozcestí chanovické a kadovské cesty byla postavena slavobrána, druhá pak u hasičské zbrojnice. Průvod účastníků, ve kterém byli krojování sokolové, šest hasičských sborů, selská jízda, legionáři i skupiny slatinských občanů a mládeže v krojích, se seřadil na svéradické silnici a za zvuků hudby dorazil k pomníku padlým v I. světové válce. Hlavní projev přednesl ruský legionář mjr. Drápela z Vimperka. Následovaly básně místních dětí, hudba p. Vachušky zahrála "Píseň od Zborova" a hymny. Potom se průvod vydal k pomníku T.G.Masaryka, který byl postaven před Průchovic hostincem. Za zvuků hymny byla vztyčena státní vlajka, opět promluvil mjr.Drápela a další řečníci. Nato poděkoval učitel Jaroslav Vaněček všem přítomným za účast a předal pomníkk do péče obce. Následovalo slavnostní defilé všech účastníků a slavnost byla ukončena. Jako by snad slatinští občané tušili, že prezident Osvoboditel již mezi námi dlouho nepobude. Zemřel za dva měsíce, 14. září 1937.
Druhá slavnost odhalení Masarykova pomníku se konala 1. června 1947. Pro tuto slavnost zvolili organizátoři stejný scénář jako před deseti lety. Obě slavobrány byly postaveny na stejných místech, i průvod se seřadil opět na silnici ke Svéradicům a odpochodoval k pomníku padlým. Slavnostní projev přednesl štábní kapitán Josef Jiřík z Klatov, hudba pana Krůty zahrála píseň "Ktož jsú Boží bojovníci" a průvod se přemístil k pomníku prezidenta Osvoboditele. Jeho spodní část (část původního pomníku) byla zahalena státní vlajkou. Nový pomník vysokého, kónického tvaru z přírodní žuly s bustou TGM byl dílem místních kameníků. Za zvuků hymny byla vztyčena vlajka a štábní kapitán Jiřík odhalil desku pomníku, ke které četa hasičů položila věnec. Následovaly básně přednesené místními školáky a jednatel hasičů p. Jaroslav Benedykt z čp. 4 předal pomník do péče obci. Závěrečným defilé účastníků byla slavnost ukončena.
Pomník padlým v I. světové válce
Slatinský pomník patří svým uměleckým provedením k velmi zdařilým památníkům padlých. Zhotovila jej kamenická firma J. Trčka z Blatné (stejně jako pomník ve Svéradicích) za 8800 Korun. Podobizny a pamětní desky umístěné na pomníku stály 1044 Korun, mříž kolem pomníku 2600 K, materiál a jiné výdaje 1956 K. Celkem 14400 K. Kamenné obrubníky a sloupky zhotovil kameník Josef Klepsa. Iniciátorem stavby byl sbor dobrovolných hasičů, hlavně jeho předseda Karel Barák z čp. 25 a jednatel sboru učitel Jan Turek. O umístění tohoto pomníku se vedly v obci velké spory. Bylo ustaveno dvanáctičlenné komité v čele se starostou obce p. Šilhavým, které pak tajným hlasováním vybralo dnešní místo. Býval tam bažinatý rybníček, který byl zavezen a celé okolí upraveno. Na stavbu pomníku přispěli nejvíce slatinští rodáci žijící v Americe, kteří poslali 7758 K, sbírka mezi občany vynesla 673 K.
Slavnost odhalení pomníku se konala 3. července 1921 a byla opravdu velkolepá. Byly postaveny dvě slavobrány, ověnčeny vozy, připravena zahrada na odpolední veselici a na většině stavení, která byla též ozdobena, visely československé prapory. Přijeli sokolové, legionáři, hasiči a velké množství lidí. Průvod se seřadil u školy, vpředu šla hudba, za ní československý a americký prapor, drůžičky, sokolové a další krojované skupiny. Starosta obce pronesl slavnostní projev, legionář Vachuška sejmul roušku, jíž byl pomník zahalen, byla zahrána národní hymna, předneseny básně – a spustil se liják. Vše bylo nasměrováno do zahrady, kde měl program pokračovat, ale protože déšť neustával, pokračovalo se v hospodě p. Hlaváče konala i závěrečná taneční veselice. Až na počasí vše se velmi pěkně povedlo a dlouho se na tuto slavnost vzpomínalo.
Jména padlých a nezvěstných občanů Slatiny v I. světové válce:
- Benedykt Jan, kameník, padl v Itálii 1917,
- Benedykt Jan, zedník, padl v Rusku 1916,
- Dušner Alfréd, obchodní příručí, padl v Rusku 1917,
- Holeček Josef, pekař, padl v Rusku 1914,
- Kelíšek Alois, zemědělec, nezvěstný v Rusku,
- Klepsa Josef, zemědělec, zemřel v Chrudimi 1918,
- Klepsa Josef, kameník, padl v Itálii 1916,
- Klokan Josef, kameník, zemřel ve vojenské nemocnici v Písku,
- Krůta Karel, zemědělec, zemřel na následky zranění doma 1917,
- Peška Jan, zemědělec, zemřel ve Štýrsku 1917,
- Sabath Josef, obchodní příručí, padl v Rusku 1917,
- Šilhavý Karel, zemědělec, nezvěstný v Rusku,
- Švec Josef kameník, zemřel v Rusku 1916,
- Valach Jan, kameník, zemřel na následky zranění doma 1919,
- Vaněček Jan, zemědělec, padl v Rusku 1914,
- Vaněček Karel, zedník, padl v Rusku 1915,
- Vaněček Václav, zemědělec, padl v Rusku 1915,
- Zoubek Václav, zemědělec, zemřel ve vojenské nemocnici v Písku 1918.
Počtem 18 obětí padlých, zemřelých a nezvěstných se Slatina zařadila na první místo v soudním okrese horažďovickém. Z obce narukovalo na frontu celkem 61 mužů, což bylo 19% obyvatelstva obce (321 obyvatel) a oněch 18 obětí představuje 31% mrtvých z počtu narukovaných a 5,6% z počtu všech obyvatel Slatiny. V celém okrese horažďovickém bylo 3306 vojínů, což bylo 16% všeho obyvatelstva, padlých a zemřelých 576, tj. 2,8% obyvatelstva. Slatina měla přesně dvakrát více.