Panorama - 12/2021

Zprávy ze Slatiny

Zastupitelstvo na svém zasedání dne 20. září 2021 navýšilo místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství na 500,- Kč na občana od 1. 1. 2022. Poplatek je splatný nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku. Číslo účtu na který můžete platit převodem: 30721351/0100, v.s. příjmení.

Byla dokončena instalace nové desky na památníku padlých z první světové války firmou „Kamenictví HONZÍK“, která byla poškozena. Na opravu jsme čerpali dotaci od Plzeňského kraje ve výši 10.000,- Kč z dotačního programu „Podpora péče o pomníky, válečné hroby a pietní místa na území Plzeňského kraje“. Na jaře budeme na úpravě pomníku pokračovat výsadbou nové zeleně a provedením nátěrů kovového oplocení. 

Dále jsme od Plzeňského kraje dostali účelovou dotaci na pořádání „Slatinského léta 2021“ také ve výši 10.000,- Kč z dotačního programu: „Mikrogranty Plzeňského kraje na podporu a oživení kulturních aktivit pro rok 2021“.  

Další dotace, kterou jsme čerpali z prostředků Plzeňského kraje, je v rámci Programu stabilizace a obnovy Plzeňského kraje 2021 „II. etapa oprav rybníku Kutil“ ve výši 360.000,- Kč. Plzeňskému kraji patří naše poděkování za dobrou spolupráci v roce 2021.

Na dopady kůrovcové kalamity v roce 2020 byl získán finanční příspěvek 266 585,- Kč. Původní výše podpory byla stanovena na 704.153,- Kč. Snížení bylo způsobenou změnou ceny za vytěžený m3 na 149,- Kč. Je to pro všechny obce zásah do jejich rozpočtu, neboť náklady na zalesnění, oplocenky a postřik se budou navyšovat směrem nahoru. 

Na sobotu 20. listopadu 2021 byla svolána tradiční podzimní brigáda na úklid obce. Mladí členové Sboru dobrovolných hasičů Slatina vysazovali stromy podél Vintířovy stezky, směrem na Chanovice. Celkem bylo vysazeno 17 jabloní. Jedná se o projekt, který je spolufinancován z prostředků EU z Programu příhraniční spolupráce Česká republika Svobodný stát Bavorsko, do kterého se naše obec zapojila a SDH Slatina získalo 17.850,- Kč.  

Dále byl proveden úklid obce: odvoz listí, úprava keřů, stromů a příprava vánočního stromu. Zapojilo se celkem 18 občanů, kterým patří poděkování. Vážíme si také těch občanů, kteří veřejná prostranství uklízí po celý rok.

Zapsala : Marie Šolcová

Vánoce – nejmilejší čas

Vánoce se v průběhu tisíciletí sice měnily, ale i tak zůstávaly svátečními dny pro všechny, chudé i bohaté. A proto máme dnes k dispozici Vánoc hned několik. Křesťané je slaví jakožto zrození Ježíše Krista, ateisté jako svátky dárků, ti poslední „pohané“ jako dny omlazení, znovuzrození slunečního božstva a většina z nás jako svátky rodinné. Každý si vybere zkrátka to, co je mu nejbližší a za to můžeme Vánocům děkovat pořád znovu a dokola. Vždyť Vánoce zůstávají těmi nejkrásnějšími svátky celého roku. 

Advent připadá často na svátek svatého Ondřeje, který je patronem nevěst, ochraňuje před zlem a mocí nastupující zimy. Naše domovy zdobí adventní věnce, které mají čtyři svíčky. Každou adventní neděli zapalujeme jednu svíci. Další rodinnou předvánoční tradicí bývá adventní kalendář. Ten krátí dětem čekání a odměřuje čas do Vánoc. A můžeme si opravdu vybrat z nejrůznějších variant dnes především těch čokoládových s okénky.

4. prosince svátek Barbory je velmi starou tradicí trhání třešňových větviček. Dříve si trhala větvičku do vázy svobodná děvčata, která pomýšlela na vdavky. Větvička – barborka je symbolem jara a lásky, ale i ochrany a prosperity. Barborky se dříve dávaly i darem. Jsou příslibem dobré zimy a ještě lepšího nadcházejícího roku. Komu do Vánoc barborka vykvetla, toho čekal v následujícím roce sňatek, pravila stará pověra.

5. prosince večer chodí Mikuláš společně s čertem a andělem. Má bílé roucho, na hlavě červenou mitru, bílý plnovous, drží v ruce biskupskou berlu a bývá vybaven červenou knihou hříchů. Do té mu s předstihem přispívají rodiče, kteří vyzdvihnou dobré vlastnosti i zlozvyky svých dětí. Mikuláš děti obdarovává dobrotami, jablky, ořechy a obvykle nadělí i brambory nebo uhlí. Mikuláš zkoušel dříve děti z katechismu a modliteb, dnes se spokojí s básničkou či písničkou. Děti obdarovává přímo, nebo nechává dary za oknem. Také je známá tradice vkládání mikulášské nadílky do punčochy. Svůj původ má v legendě o třech zachráněných dcerách ze zchudlé rodiny. Mikuláš podle jedné z variant tohoto příběhu nehází zlato do okna, ale vkládá jej do punčoch.

13. prosince je svátek svaté Lucie. Období od tohoto svátku až do Tří králů se nazývalo černá zima. Byla to ta nejtemnější doba celého roku s nejkratšími dny. Dodnes známe pranostiku: Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Zima ale může také sbližovat, jak říká jedna z pranostik: Když jsou noci nejdelší, lidé jsou si nejbližší. Po svátku svaté Lucie začínají intenzivní přípravy na vánoční svátky, úklid a pečení.

Betlém zobrazující malého Ježíška v jesličkách je hlavním symbolem křesťanských Vánoc. Betlém býval ozdobou domácností, často se na jeho vytvoření podílelo i několik generací. Chystal se již v adventním čase a na Štědrý den se u jesliček rozsvítilo světlo. Uklízel se až na Hromnice (2. února).

Stromeček je jeden z hlavních symbolů Vánoc, který nemá v Čechách tak dlouhou historii. U nás se stromek (nejprve jen s ořechy a jablíčky) rozšířil až během 19. století, a to spíše jen ve městech. Jeho předchůdcem byly zejména na venkově nazdobené jedlové či smrkové větve, které po vsi rozdávali koledníci. Některé křesťanské tradice dokládají, že se stromky zdobily až na svátek Adama a Evy, tedy na Štědrý den.  Na vesnici hospodyně na Štědrý den nejdříve nakrmila všechna domácí zvířata a až potom mohla být štědrovečerní hostina. O hospodářská zvířata lidé pečovali, jako by to byli členové rodiny. Dodnes se v zimě i na Štědrý den staráme o zvířata a ptáčky, kterým stavíme různá krmítka.

Půst: v prvním písemném pramenu týkajícím se českých Vánoc je zmíněno dodržování půstu po celý den, až do východu první hvězdy. A půst je spojený i s rčením: Nejez, ať uvidíš zlaté prasátko.

Večeře na Štědrý den je pro řadu z nás ta nejsvátečnější ze všech svátečních hostin.  Začínat by měla s východem první hvězdy, což bývá v čase zimního slunovratu odpoledne před pátou hodinou.  Dříve byla v prostých rodinách tato slavnostní chvíle podtržena tím, že na stole bylo něco skutečně nevšedního, ze surovin, které se pro tyto chvíle šetřily. Dodnes je to chvíle, kdy u společného stolu vzpomínáme na naše zemřelé. Je to slavnostní okamžik, kdy se hlava rodiny ujímá slova a všichni si připíjíme na zdraví, kdy hodujeme a užíváme dostatku a hojnosti všeho.  Od sváteční tabule se nevstává dokud nedojí všichni. Nejen kvůli staré pověře, která praví, že kdo vstane od stolu, přivodí si tím neštěstí, ale také proto, že to není k ostatním zdvořilé. Šupinu pod talíř, která má přinést peníze, dávají některé rodiny dodnes. Chodů dříve bývalo sem jako sedm dní v týdnu, nebo dokonce dvanáct jako měsíců v roce. A naše děti si přejí, ať už to hodování co nejdříve skončí a ať už si nikdo nepřidává, protože se nejvíc těší na svoji nadílku. Chvíle, kdy zazvoníme zvonečkem, rozsvítíme stromeček a čekáme na rozzářené oči našich dětí, bývá docela krátká. I ta doba, než nám z toho vyrostou. Zazvoníme zvonečkem a ozdobený svítící stromeček s nadílkou hmotných dárků je pro naše děti hlavním symbolem Vánoc.

Přeji všem čtenářům Panoramy, aby prožili klidné vánoční svátky, dětem hodně dárků, věřícím Boží požehnání a v roce 2022 jen to dobré.

Připravila: Marie Šolcová

Med – sladký všelék

Příroda je velká čarodějka a u medu si dala zvlášť záležet. Po desetitisíce let ho člověk používá nejen jako sladidlo, ale i jako lék. Že med má blahodárný vliv na lidský organismus, to věděli již staří Egypťané.

Med obsahuje stovky zdraví prospěšných látek – zejména vitaminy, železo, fosfor, vápník, hořčík, glukózu a fruktózu. Je antiseptický, to znamená, že se v něm nemnoží bakterie. Ošetření spáleniny nebo řezné rány medem zabraňuje růstu bakterií, i když jsou rány těžce infikovány. O tom se přesvědčili vojáci ve válkách. Sečné rány, amputace končetin, popáleniny, to vše bylo ošetřováno medem. Je zcela po právu považován za přírodní antibiotikum.

Svým složením je schopen ničit bakterie a celkově posilovat obranyschopnost organismu. Med posiluje srdce, cévy, snižuje krevní tlak, zmírňuje bolest krku, usnadňuje vstřebávání vápníku, chrání játra, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Nezatěžuje žaludek a zabraňuje množení bakterií v zažívacím traktu, pomáhá při žaludečních vředech, zklidňuje a pomáhá při nespavosti.

Výčet toho, co všechno umí, není vyčerpávající. Nejen na podzim, kdy nás škrábe v krku, ale celý rok bychom měli jíst med. Nejlépe každý den ráno lžičku nalačno půl hodiny před snídaní. Prospěje to naší imunitě. Med se používá i ke kosmetice. Vyživuje, zvláčňuje a rozjasňuje pokožku a bojuje proti škodlivým volným radikálům, které urychlují stárnutí pleti.

Jeho chemické složení nedovolí bakteriím v něm přežívat. Je to dáno nízkým obsahem vody. Norma českého medu připouští maximálně 18 procent vody. K trvanlivosti medu přispívá i jeho extrémní kyselost. Velmi málo bakterií a mikroorganismů je schopno v takovém prostředí přežít. Archeologové v Egyptě při vykopávkách nalezli nádoby s medem, který je 2000 let starý, a přesto je to i dnes plnohodnotný. Pro vědce je to důkaz zázračných vlastností medu a jeho věčné trvanlivosti.

Med obsahuje až 80 procent cukru. Rychlé vstřebání a okamžité využití energie pro životní funkce jsou jeho velkou výhodou. Přitom je mnohem lépe stravitelný než cukr. Nejznámější horolezec všech dob Edmund Hillary, když zdolával Mount Everest, měl u sebe med jako rychlý zdroj energie. Mimochodem sám byl již od svých deseti let včelařem.

Med skladujeme nejlépe na suchých a chladných místech deset až 15 °C bez přístupu přímého slunečního svitu. Pak nám vydrží dlouho stejně kvalitní. Na podzim a v zimě často vaříme čaj s medem. Medu vadí vysoké teploty. Jenže záleží na tom, jak dlouho je vysoké teplotě vystaven. Vroucí voda, kterou naléváme do hrnečku, okamžitě zchladne na 80 °C, po deseti minutách má již 60 °C a už můžeme upíjet. Aby se většina látek v medu zničila, bylo by třeba teplotu 80 °C udržovat alespoň hodinu.

Většina kvalitního medu dříve či později zkrystalizuje. Je to důkazem přírodního původu medu. Jde o přirozený proces, který není na závadu, neztrácí se tím důležité látky v medu obsažené. Naopak med, jenž nekrystalizuje, je podezřelý. Výjimkou je akátový med, který má vyšší podíl fruktózy. Zkrystalizovaný med ztekutíme ve vodní lázni o teplotě do 50 °C. Ztekucení by mělo proběhnout v co nejkratším čase. Nepoužívejte mikrovlnou troubu.

Važme si medu nejen pro jeho prospěšnost lidskému zdraví, ale také proto, že pilné včelky jeho výrobě obětují celý život. Pro jeden kilogram medu musí obletět pět milionů květů, přitom nalétají téměř 200 tisíc kilometrů. K naplnění jedné čajové lžičky medu pracuje svůj život dvanáct včel. A je to život těžký. Vyrobit med totiž není žádný med.

Autorka Jarmila Machová – předsedkyně „Českého svazu včelařů“.