Panorama - 5/2021
Slovo starostky Marie Šolcové
Dovolte mi, abych krátce zavzpomínala na prvního starostu naší obce - pana Karla Jedličku. Jeho náhlé úmrtí nás velmi zasáhlo a zarmoutilo.
Když se ohlédneme za životem pana Karla Jedličky, zastavíme se u data jeho narození 1. 9. 1946. V rodné obci Řesanice vyrůstal společně se sestrou Marií a bratrem Václavem. V roce 1968 si vzal za manželku Věru Vachuškovou a společně začali bydlet ve Slatině.
Pracoval téměř celý život v zemědělství – v Zemědělském družstvu Velký Bor a ve VOD Svéradice, kde zastával funkci místopředsedy. Ve volném čase se věnoval kutilství, zahradničení a hlavně myslivosti. Po dobu padesáti let byl členem Mysliveckého sdružení Svéradice, kde několik let působil i jako místopředseda. Stal se také členem Sboru dobrovolných hasičů Slatina, kde byl 27 let předsedou.
Každý, kdo si vzpomene na pana Karla Jedličku, si vybaví dobrosrdečného, čestného a společenského člověka. Tak jako byl dobrým manželem a tatínkem, byl i milujícím dědečkem svým vnoučatům.
Pan Karel Jedlička byl prvním starostou samostatné obce Slatina. Tuto funkci vykonával až do roku 2010. Určitě k tomuto kroku potřeboval odvahu, neboť nemohl vědět, co ho čeká, ale nebál se toho. Slatina se pod jeho vedením rozvíjela. Uměl jednat s lidmi, byl rozvážný a dokázal spojit občany Slatiny a místní chalupáře.
Byl velice pracovitý, obec vedl s rozvahou a svědomitě. Zajistil plynofikaci Slatiny, opravu cesty K Topolu a do Chanovic. Byl přátelské povahy, měl rád lidi a oni měli rádi jeho. Když potřeboval někdo ve vsi pomoc a obrátil se na něho, neodmítl ho. Dokázal poradit nebo věc přímo vyřešit. Proto na něho budeme vždy vzpomínat s úctou a poděkováním za vše, co pro obec udělal.
Dne 11. 3. 2021 se zavřela kniha života pana Karla Jedličky. Zákony přírody jsou neúprosné a v koloběhu přírody není vítězství ani porážky. Je to jen přirozený pohyb a nám nezbývá než ho tak i přijmout. Nelze žít jen ze střepinek šťastných chvil, je nutno přijmout i poznání, že život se neskládá jen z radostí. A právě proto, že těch šťastných chvil je tak málo, važme si každé z nich. Ale to, jací jsme byli, zůstane ve vzpomínkách druhých. Takový je koloběh života, který se bohužel, možná bohudík, nikdy nezastaví. Takový je úděl každého z nás.
Čest jeho památce.
Helena Růžičková – 13.června 2021 nedožitých 85. let
Paní Helena Růžičková, rozená Málková, pocházela z rodiny legionáře a úřednice. Od dětství byla systematicky připravována pro baletní dráhu, od čtyř let navštěvovala baletní školu a účinkovala v dětských rolích v Národním divadle. Již jako malá holčička se objevila i ve filmu např. Babička v roce 1940. Vystudovala Vyšší zdravotnickou školu a začala pracovat jako zubní laborantka, ale nadále neopouštěla svůj sen zakotvit v divadle. Po dvou neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU působila jako choreografka v divadle v Mladé Boleslavi, později byla jevištní techničkou v Příbrami. K filmu jí pak v polovině 50. let znovu přivedl její manžel, herec Jiří Růžička, za kterého se provdala v roce 1955. V meších rolích se objevila ve filmech Nevěra z roku 1956 a Bomba 1957. Film a později televize se staly doménou herecké práce Heleny Růžičkové, protože nikdy neměla stálé divadelní angažmá.
Na dráhu baletky musela rezignovat poté co výrazně nabrala na váze, nicméně ze své korpulentní postavy dokázala učinit přednost. Uplatňovala se hlavně v komediích, přičemž dokázala zaujmout kontrastem tělesných proporcí a přitom značné pohyblivosti. I když byla paní Helena Růžičková především filmovou a televizní herečkou, prosadila se i u divadla. V roce 1967 hostovala v Činoherním klubu, kde vynikla v Revizorovi. Další herecké schopnosti prokázala v krátkém angažmá v „Divadle Na Zábradlí“. Nejvíce jí proslavily filmy Slunce seno …. a Homolkovi. Nejraději měla svoji roli z Přítelkyně domu smutku a Vlak dětství a naděje. Zde vznikla ona hláška: „Na tragickej život já sem pes“.
V jejím bytě byly stále otevřené dveře, protože k Růžičkům stále chodili hosté. Na stole už byla připravená káva a talířek. Většina lidí si k Heleně přišla pro výklad z karet nebo numerologický výklad.
Když jí lékaři v srpnu 2002 objevili nemoc, herečka se rozhodla, že se s rakovinou popere. Do poslední chvíle si smrt nepřipouštěla. Plánovala cesty do Austrálie, USA, ale tělo jí odmítalo poslouchat. Během několika chemoterapií zhubla 120 kilogramů. Přesto neztrácela optimismus a o svém boji se zákeřnou nemocí napsala i několik knih, které se staly bestsellerem.
Pražské nemocnice odmítala. Rozhodla se léčit v Plzni a o svých pobytech ve zdejší nemocnici mluvila jen v dobrém: „Já si tady připadám jako mezi svými. Tady jsou výborní lidé. Ale nejen tady na té onkologii, ale také na farmakologii u docenta Mayera, kdekoliv jsem byla. Já si prostě na Plzeň nemůžu stěžovat“.
Naposledy bydlela u nás ve Slatině čp. 66. Hodně nakupovala knihy, dárkové předměty – prostě si udělala radost. Odešla 4. ledna 2004, kdy definitivně prohrála svůj boj s rakovinou. V roce 2016 byl paní Heleně Růžičkové ve Slatině odhalen žulový patník.
Pozvánka na „Slatinské léto 2021“
Na sobotu 7. srpna 2021 (pokud nám to bude umožněno v rámci shromažďování osob), připravujeme další ročník „Slatinského léta“. Jako v minulých letech bude připraven dětský koutek s možností různých aktivit. Nebude chybět ani stánek s bižuterií, která se vždy líbila.
Na úvod vystoupí dechová hudba „SOLOVAČKA“ a večer bude hrát MELODION Honzy Klímy. Vstupenky budou opět slosovatelné s možností výhry darů od našich sponzorů. Po celou dobu akce bude občerstvení v areálu zahrady obecního úřadu.
Věříme, že u nás strávíte příjemné odpoledne a že se první srpnovou sobotu ve Slatině potkáme.
Marie Šolcová
starostka obce